​Herní specialista podporuje děti a jejich rodiny v náročných situacích spojených s nemocí, léčbou a hospitalizací. Využívá hru jako přirozený jazyk dítěte k přípravě na zákroky, zvládání bolesti a strachu, vyjádření emocí i k zajištění pocitu bezpečí a kontroly. Jeho odborná činnost zahrnuje tyto oblasti:

​

• VYHODNOCENÍ PSYCHOSOCIÁLNÍCH POTŘEB DÍTĚTE. ​​Herní specialista sleduje, co dítě v dané situaci potřebuje, čeho se bojí, co už ví, čemu nerozumí, jak komunikuje, jak zvládá stres a jaké má zdroje opory. Všímá si také temperamentu dítěte, jeho vývojové úrovně, kulturního a rodinného kontextu, předchozích bolestivých zkušeností a možných stresorů. Na základě tohoto posouzení pomáhá vytvářet plán podpory dítěte a sdílí důležité informace s týmem. Díky tomu mohou lékaři, sestry i další odborníci lépe rozumět tomu, co konkrétní dítě potřebuje, jak s ním mluvit a jak mu pomoci spolupracovat.

• PŘÍPRAVA DÍTĚTE NA ZÁKROK, VYŠETŘENÍ NEBO PROCEDURU. Dítě často neví, co přesně ho čeká. Neznámé prostředí, cizí lidé, přístroje, roušky, zvuky a zákroky mohou vyvolávat velký strach. Herní specialista dítěti přiměřeně věku vysvětluje, co se bude dít, co může vidět, slyšet nebo cítit, kdo bude u něj a co může udělat ono samo. Používá obrázky, modely, reálné zdravotnické pomůcky, panenky, příběh, kresbu nebo lékařskou hru. Cílem není dítě zahltit informacemi, ale dát mu srozumitelnou orientaci a pocit, že situace není úplně mimo jeho kontrolu. Součástí přípravy může být také jednoduchý coping plan — tedy domluvený plán zvládání. Dítě si může vybrat, jestli chce sedět rodiči na klíně, držet plyšáka, poslouchat písničku, dívat se jinam, počítat, dýchat podle obrázku, mít u sebe konkrétní věc nebo vědět, kdy přesně výkon začne a skončí.

• POSKYTOVÁNÍ PODPORY A PROVÁZENÍ BĚHEM PROCEDUR. Herní specialista může být s dítětem přímo během zákroku. Pomáhá mu zvládnout odběr krve, zavádění kanyly, převaz, vyšetření, rehabilitaci, anestezii, zobrazovací vyšetření nebo jinou náročnou situaci. Někdy dítěti pomáhá odvést pozornost, jindy ho vede dechem, připomíná mu domluvený plán, podporuje rodiče, pomáhá zdravotníkům najít vhodný způsob komunikace nebo dítěti dává jasné a pravdivé informace o tom, co se právě děje. Procedurální podpora není o tom dítě „přemluvit za každou cenu“. Jejím cílem je snížit stres, posílit spolupráci, chránit důvěru dítěte a zabránit tomu, aby se zdravotní péče stala opakovaně traumatickou zkušeností.​

• ​UČENÍ STRATEGIÍ ZVLÁDÁNÍ STRACHU A BOLESTI. Herní specialista pomáhá dítěti hledat konkrétní způsoby, jak zvládnout chvíle bolesti, nekomfortu, úzkosti nebo čekání. Může používat dechové a relaxační techniky, práci s pozorností, smyslové podněty, rytmus, hudbu, představivost, humor, příběh, kresbu nebo jednoduché volby. Důležité je, aby strategie nebyla „obecně správná“, ale aby fungovala konkrétnímu dítěti. Některé dítě potřebuje mluvit a vědět všechno dopředu. Jiné potřebuje klid, ticho a pevný kontakt s rodičem. Další potřebuje počítat, mačkat antistresovou pomůcku, dívat se na obrázek nebo mít přesně pojmenované, kdy bude konec.​

• PODPORA AUTONOMIE, VOLBY, PŘIROZENÉ DĚTSKÉ HRY A SEBEVYJÁDŘENÍ DÍTĚTE. I nemocné dítě zůstává dítětem. Potřebuje si hrát nejen proto, aby se „zabavilo“, ale protože hra je jeho přirozený způsob komunikace, učení, vztahu a porozumění světu. Herní specialista vytváří podmínky pro hru i tam, kde je dítě omezené nemocí, bolestí, únavou, přístroji nebo prostředím nemocnice. Přináší hru k lůžku, přizpůsobuje ji aktuálním možnostem dítěte a pomáhá, aby se ze života dítěte nevytratilo dětství. Nemoc dítěti často bere kontrolu. O jeho těle, čase, jídle, pohybu i programu rozhodují dospělí, léčba a režim oddělení. Herní specialista hledá bezpečné způsoby, jak dítěti vracet možnost volby. Dítě si může vybrat barvu obvazu, pořadí aktivit, polohu, hračku, písničku, způsob dýchání, kdo mu bude držet ruku, jestli chce vědět více nebo méně, nebo jakým způsobem dá najevo, že potřebuje pauzu. I malá volba může mít pro dítě velký význam. Pomáhá mu cítit, že není jen objektem péče, ale aktivním účastníkem. Dítě někdy neumí nebo nemůže říct, co cítí. Herní specialista mu nabízí jiné jazyky: kresbu, hru, pohyb, zvuk, hudbu, příběh, symboly, mimiku, výběr obrázku nebo práci s předmětem. Díky tomu může dítě vyjádřit strach, vztek, smutek, nejistotu, bolest, přání i radost. Herní specialista nehodnotí, co dítě prožívá, ale vytváří bezpečný prostor, ve kterém se tyto pocity mohou objevit a být přijaty.​​​​​​​

• PODPORA OPTIMÁLNÍHO VÝVOJE DÍTĚTE BĚHEM NEMOCI. Nemoc, hospitalizace nebo dlouhodobá léčba mohou narušit přirozený vývoj dítěte. Dítě může přijít o pohyb, kontakt s vrstevníky, školku, školu, běžné rituály, samostatnost i možnost objevovat svět. Herní specialista proto nabízí aktivity, které podporují vývoj dítěte přiměřeně jeho věku a možnostem. U miminek může jít o smyslové podněty, kontakt, hlas a rytmus. U batolat o jednoduchou volbu, opakování a bezpečnou exploraci. U předškolních dětí o symbolickou hru a příběh. U školních dětí o vysvětlení, tvoření a pocit kompetence. U dospívajících o respekt, soukromí, autonomii, možnost rozhodovat a zachovat si identitu mimo diagnózu.​​​​

• EMOCIONÁLNÍ PODPORA DĚTÍ V OBDOBÍ ZTRÁTY, TRUCHLENÍ A ZÁRMUTKU. V paliativní péči může herní specialista provázet dítě i sourozence také obdobím ztráty a truchlení. Vytváří bezpečný prostor pro otázky, emoce, hru, loučení, vzpomínky i ticho. U sourozenců může pomoci normalizovat jejich přirozenou hru i v období zármutku. Děti často truchlí jinak než dospělí: po chvílích, ve vlnách, skrze hru, otázky, tělo, chování nebo zdánlivě běžné aktivity. Herní specialista pomáhá dospělým těmto projevům lépe rozumět a citlivě na ně reagovat.​

• ​​​​​​​​​​​​PRÁCE S RODIČI A SOUROZENCI. Herní specialista pomáhá rodičům rozumět psychosociálním potřebám nemocného dítěte i jeho sourozenců. Nabízí konkrétní, použitelné nápady, jak dítěti vysvětlit vyšetření, jak ho připravit na zákrok, jak mu dát možnost volby, jak s ním mluvit o bolesti nebo jak podpořit hru doma i v nemocnici. Rodiče nejsou „asistenti“ herního specialisty. Jsou hlavní oporou dítěte. Herní specialista jim pomáhá najít způsoby, jak tuto roli zvládat i ve chvílích, kdy jsou sami unavení, vystrašení nebo zahlcení. Zdraví sourozenci nemocných dětí často zůstávají na okraji pozornosti. Mohou mít strach, pocit viny, zmatek, smutek, vztek nebo dojem, že jejich potřeby nejsou důležité. Herní specialista jim může pomoci porozumět tomu, co se v rodině děje, vytvořit prostor pro otázky a emoce, podpořit sourozeneckou hru, připravit je na návštěvu nemocnice nebo jim pomoci najít způsob, jak být se svým nemocným sourozencem v kontaktu.​

• VYTVÁŘENÍ PROSTORU PRO DOBRÉ VZPOMÍNKY. Vážná nemoc neznamená, že se má rodinný život zúžit jen na léčbu, výsledky a čekání. Herní specialista pomáhá vytvářet prostor pro dobré chvíle, které mohou mít pro dítě i rodinu velký význam. Může jít o oslavu narozenin v nemocnici, malý rituál, společnou hru, fotografii, otisk ruky, obrázek, nahrávku hlasu, dopis, krabičku vzpomínek nebo jiný hmotný artefakt. V paliativní péči může být citlivá tvorba vzpomínek důležitou součástí podpory celé rodiny.​

• EDUKACE ZDRAVOTNÍKŮ A DALŠÍCH PEČUJÍCÍCH PROFESIONÁLŮ V OBLASTI HRY A KOMUNIKACE S NEMOCNÝM DÍTĚTEM. Herní specialista může školit a metodicky podporovat lékaře, sestry, terapeuty, sociální pracovníky, psychology, pedagogy nebo pracovníky hospicové péče. Pomáhá jim lépe rozumět dětskému prožívání, strachu, vývojovým potřebám a možnostem herní podpory. Může ukazovat konkrétní postupy pro komunikaci s dítětem, přípravu na zákrok, procedurální podporu, práci s volbou, zapojení rodičů nebo normalizaci nemocničního prostředí.​​​​​​​​​​​