Každá vlaštovčí herní specialistka nosí za dětskými pacienty několik „batůžků” a v nich velké množství speciálních herních pomůcek.

Proč potřebuje batůžků hned několik? ​

 

Protože během dne navštíví mnoho dětí a každé z nich potřebuje něco úplně  jiného. 

​

Tak se může stát, že začíná u půlročního Toníka, kterému hraje na zvonkohru a zpívá, aby ho podpořil při odloučení od rodičů, kteří s ním v nemocnice nemůžou být. Pak jde za pětiletým Honzíkem, se kterým si „hraje na operaci“, která ho dnes odpoledne čeká, aby pochopil, proč se po operaci vzbudí v jiném pokoji a jak se u toho bude cítit. Dál pokračuje za sedmiletou Háňou, která má právě brášku na chemoterapii, a tak si s ní hraje na pískovišti a společně staví kouzelnické hrady. Ještě před obědem se zastaví u dvanáctiletého Olivera s poruchou autistického spektra, se kterým si čte z knížky a s loutkou rozehrává příběh ztracené ovečky, který doplňuje nejrůznějšími zvuky a vůněmi. Po obědě pak herní specialista vyrazí za rodiči Klárky, která se před týdnem dozvěděla závažnou diagnózu, a povídá si s nimi o tom, co má Klárka ráda, co by s ní v nejbližší době rádi zažili. Na závěr dne jde ještě za šestnáctiletým Adamem, který se bojí jehel, a společně vymýšlejí, jak nejlépe zvládnout nadcházející odběr krve. Během odběru pak společně řeší hlavolam na tabletu. 

 

Během dne navštíví herní specialistka děti s různými potřebami, v různém věku, s jinými zájmy. Proto musí mít spoustu batůžků! Každý totiž slouží k něčemu jinému. V jednom jsou pomůcky na rozptýlení od nepříjemného zákroku, ve druhém hudební nástroje, ve třetím je panenka a lékařská brašna se zdravotními pomůckami k lékařské hře, ve čtvrté výtvarné potřeby na zvelebení prostoru pokoje nebo zakreslení radosti z povedené operace.

Jeden batůžek by zkrátka nestačil.