Herní práce s dětmi

Herní práce s dětmi v nemocnicích, hospicích a v domácí péči

Herní práce je název profese, která je v mnoha zahraničních nemocnicích a hospicích přirozenou a samozřejmou součástí zdravotní péče. Jejím úkolem je pomáhat dětem a rodinám usnadnit život s nemocí, a to prostřednictvím hry, která je dětem činností nejbližší. Herní práci vykonává herní specialista, odborník na „hru a život dítěte“ (proto se v zahraničí označuje pojmy health play specialist, play specialist, nebo child life specialist). Hra je jazykem dětství. Čas a příležitost ke hře je právem každého dítěte. Hra i umělecká tvorba otevírají prostor, ve kterém dítě přebírá kontrolu při vyjadřování, zkoumání, experimentování a chápání své reality bez selhání a s celkovým cílem co nejlépe zvládnout svou situaci.

Životní zkušenost dítěte v paliativní péči se vyznačuje nejistotou, překážkami v normálním vývoji, možným strachem a ztrátou kontroly. A přesto může být poskytování času a příležitostí ke hře u dětí se závažným onemocněním přehlíženo nebo považováno za nedůležité, zvlášť ve chvíli, kdy se dospělí pečovatelé soustředí na zmírnění klinických příznaků nemoci. Hra umožňuje kompenzovat negativní dopad nemoci nejen na děti samotné, ale i jejich sourozence a celou rodinu.

V nemocnicích se nejčastěji využívá po celou dobu hospitalizace - od přijetí dítěte do péče k vysvětlení procesu hospitalizace a specifik nemoci jazykem adekvátním věku dítěte; k vysvětlení a přípravě dítěte na vyšetření nebo lékařský zákrok; k rozptýlení od bolesti během procedur a po jejím skončení; k rozvoji a stimulaci dětí, u kterých hospitalizace a při podpoře sourozenců a rodičů během vypořádání se se změnami spojenými s nemocí dítěte.

V hospicích herní specialista dotváří denní program, spolupracuje s dalšími pečujícími, věnuje se zdravým sourozencům a dělá z neznámého prostředí místo, kde je čas na hru, zábavu, radost a rozvoj. Povídá si s dětmi a rodiči o jejich přáních a aktivitách, které mají rádi, a hledá způsoby, jak je během pobytu v hospici vyplnit. Věnuje se nemocným dětem během volného času v herně, výtvarném nebo hudebním ateliéru, ve snoezelen sensorické místnosti nebo při procházkách venku. Spolupracuje s fyzioterapeuty a ergoterapeuty při cvičení na suchu i ve vodě. Příkladem činností v hospici může být např. výtvarné tvoření, hra se smyslovými hračkami a pomůckami, spolupráce při hydroterapii v bazénku, sensorické čtení, hra na hudební nástroje nebo třeba vymýšlení speciálních událostí jako jsou jarní nebo vánoční slavnosti. Herní specialista také s rodiči může citlivě probrat jejich přání k vytvoření memory boxu s výtvory nebo fotkami dětí. Jeho úkolem je zkrátka dělat z hospice příjemné místo, ve kterém je dost prostoru na hru pro všechny.

Do domácí péče herní specialisté jezdí s konkrétním zadáním rodiny - někdy jde o smyslovou stimulaci, někdy o hru jako takovou - díky herním sezením může dítě prožít radostný čas, zatímco si rodiče mohou na chvilku odpočinout nebo se prací herního specialisty inspirovat pro svou vlastní hru s dětmi.

Seděla jsem u postele malé pacientky a sledovala, jak v pískovišti vytváří kopce a tůňky. Chtěla jsem hru vést ke konci, ale ona to vytušila, a tak se snažila společně vytvářený příběh natahovat. Vzala si do ruky racka a posadila ho na kopec. Pak se s ním proletěla, kam jen z postýlky dosáhla, a přistála nad tůňkou. Racek se do ní naklonil. Začala povídat: „Ještě ne, ještě den nekončí. Není noc. Není tma. Ještě není noc. Racek totiž nejdřív musí… musí… musí říct o tom, co zažil…”, odmlčela se, vzala racka a položila ho na písek. „Musí o tom říct…”, zasekla se. Větu jí nešlo dokončit.
„Chceš říct nahlas, komu by racek o svém dobrodružství vyprávěl?” Přikývla hlavou a dál mlčela. Pokračovala jsem: „Chtěla bys to říct nahlas, ale nejde to.” Dívala jsem se na ni a usmála se, abych ji povzbudila. Zvedla racka a proletěla se s ním nad kopcem. Během letu jen tak šeptem řekla: „Babičce. Chtěla bych zavolat babičce.” Pak s rackem přistála přímo mně do dlaně. Maminka vzala telefon a spolu zavolaly babičce. Zamávaly jsme si a já šla.

Z deníku herní specialistky

Naše herní specialistky aktuálně dochází k paliativním dětem do nemocnic a nabízí jim podle jejich přání a potřeb aktivity, které pomáhají ke zlepšení jejich nálady, k opečování jejich stavu před a po lékařských zákrocích, k rozvoji komunikačních dovedností, k sensorické stimulaci nebo třeba k vytváření společných rodinných vzpomínek. Pracují také se sourozenci a rodiči, aby pro ně byl pobyt v nemocnici, co nejméně stresující a vyčerpávající.

Herní specialistka Míša dochází do Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, FN Hradec Králové a od podzimu 2024 se chystá také do FN Motol, kde dětem a rodinám nabízí herní intervence. Primárně dochází k dětem s paliativními potřebami a přináší jim podle jejich přání a potřeb aktivity, které pomáhají ke zlepšení jejich nálady před a po lékařských zákrocích, k podpoře zdravého vývoje, smyslové stimulaci a k vytváření společných rodinných vzpomínek. Pracuje také se sourozenci a rodiči, aby pro ně byl pobyt v nemocnici, co nejméně stresující a vyčerpávající.

Růženka, naše druhá herní specialistka, nyní dochází jako dobrovolnice do FN Motol a připravuje se na práci v prostředí paliativní péče. Pomáhá dětem zpříjemnit pobyt v nemocnici hraním her, povídáním a sensorickým čtením, které je její specializací. Pracuje s celými rodinami, kterým přináší podněty ke společnému radostně strávenému času, spolupráci a zdravé komunikaci.

Obě specialistky se vzdělávají v oblastech herní práce, herní terapie a komunikace, a společně vyvíjejí metody a postupy, které jsou pro herní práci v paliativní péči nejlepší.

Kde herní práci děláme