Herní práce s dětmi

Herní práce je název oboru, který je v mnoha zahraničních nemocnicích a hospicích samozřejmou součástí zdravotní péče.

Jejím úkolem je pomáhat dětem a rodinám usnadnit život s nemocí, a to prostřednictvím hry, která je dětem činností nejbližší. Ve Velké Británii, USA, ale také na Novém Zélandu nebo v Japonsku je herní práce součástí nemocnic, hospiců i domácí péče. Herní práci vykonává herní specialista, odborník na „hru a život dítěte“ (proto se v zahraničí označuje pojmy health play specialist, hospital play specialist, nebo child life specialist).

„Jako cizinec v cizí zemi, který náhle uslyší svůj vlastní jazyk,

stejně tak sahá dítě po hře jako po jistotě blízkosti v matoucí situaci.“ (Anna Smith, 1937)

Kde se hernípráce dělá

V nemocnicích má herní specialista co dělat po celou dobu hospitalizace - od přijetí dítěte do péče, kdy specialista seznamuje rodinu s chodem nemocnice, přes vysvětlení specifik nemoci, přípravě dítěte na vyšetření nebo lékařský zákrok přiměřeným a srozumitelným jazykem odpovídajícím věku dítěte, rozptýlení od bolesti během procedur a po jejím skončení; podpoře optimálního rozvoje v době různých zdravotních omezení, až k práci se sourozenci a rodiči během vypořádání se se změnami spojenými s nemocí dítěte.

V hospicích herní specialista dotváří denní program, spolupracuje s dalšími pečujícími, věnuje se zdravým sourozencům a dělá z neznámého prostředí místo, kde je čas na hru, zábavu, radost a rozvoj. Povídá si s dětmi a rodiči o jejich přáních a aktivitách, které mají rádi, a hledá způsoby, jak je během pobytu v hospici vyplnit. Věnuje se nemocným dětem během volného času v herně, výtvarném nebo hudebním ateliéru, ve snoezelen sensorické místnosti nebo při procházkách venku. Spolupracuje s fyzioterapeuty a ergoterapeuty při cvičení na suchu i ve vodě. Příkladem činností v hospici může být např. výtvarné tvoření, hra se smyslovými hračkami a pomůckami, spolupráce při hydroterapii v bazénku, sensorické čtení, hra na hudební nástroje nebo třeba vymýšlení speciálních událostí jako jsou jarní nebo vánoční slavnosti. Herní specialista také s rodiči může citlivě probrat jejich přání k vytvoření memory boxu s výtvory nebo fotkami dětí. Jeho úkolem je zkrátka dělat z hospice příjemné místo, ve kterém je dost prostoru na hru pro všechny.

Do domácí péče herní specialisté jezdí s konkrétním zadáním rodiny - někdy jde o smyslovou stimulaci, někdy o hru jako takovou - díky herním sezením může dítě prožít radostný čas, zatímco si rodiče mohou na chvilku odpočinout nebo se prací herního specialisty inspirovat pro svou vlastní hru s dětmi.

Kam létají naše vlaštovky

Naše herní specialistky dochází k paliativním dětem do nemocnic a nabízí jim podle jejich přání a potřeb aktivity, které pomáhají ke zlepšení jejich nálady, k opečování jejich stavu před a po lékařských zákrocích, k rozvoji komunikačních dovedností, k sensorické stimulaci nebo třeba k vytváření společných rodinných vzpomínek. Pracují také se sourozenci a rodiči, aby pro ně byl pobyt v nemocnici co nejméně stresující a vyčerpávající.

Míša jezdí každý týden do FN Hradec Králové, kde dětem a rodinám nabízí herní intervence. Primárně dochází k dětem s paliativními potřebami, ale můžete ji potkat i u dětí v akutních stavech a nebo dětí dlouhodobě hospitalizovaných. Pracuje s nimi skrze herní aktivity nebo jim hraje divadlo, vždy podle cíle herní intervence a samozřejmě i podle potřeb a přání dětí a rodičů. Volí aktivity, které pomáhají ke zlepšení jejich nálady pro zvýšení motivace v léčbě, využívá distrakční metody kolem zákroků, často pracuje se smysly a nabízí hry, podporující zdravý vývoj. Divadlo využívá k navázání kontaktu mezi dítětem a rodinou a pro vytváření společných radostných vzpomínek. Pracuje i se sourozenci a rodiči, aby pro ně byl pobyt v nemocnici, co nejméně stresující a vyčerpávající.

Růženka, naše druhá herní specialistka, pracuje s dětmi na oddělení Následné intenzivní péče v Nemocnici Hořovice. Pomáhá dětem zejména se sensorickou stimulací, využívá hudebních aktivit, sensorického čtení a rozvojových činností. Opakovaně se vrací za stejnými dětmi na přístrojové podpoře, se kterými postupně rozvíjí jejich herní možnosti, podněcuje je k přirozené dětské hravosti a nabízí jim svou přítomností skrze hraní emocionální podporu.

V současné době rozšiřujeme tým specialistek, abychom své služby mohli od podzimu 2025 nabízet také rodinám v domácí péči. Společně se neustále vzděláváme v oblastech herní práce, herní terapie, komunikace a paliativní péče, a společně vyvíjíme metody a postupy, které jsou pro herní práci v paliativní péči nejlepší.

Navštívila jsem pětiletou Emu.

Vždycky, když jí přišla sestřička změřit tlak, utekla na druhou stranu pokoje a nenechala na sebe sáhnout. Dítě, které je několik dní vkuse vyšetřováno mnoha lékaři, pokaždé s nejistotou, jestli to nebude bolet, rozcitlivělé, unavené, stýskající si po svém pokojíčku… to všechno dohromady už je prostě MOC. Mnohem víc, než si možná dovedeme nebo chceme představit.

Sestřička mě oslovila: „Nezkusíme ten tlak změřit spolu?” Usmála jsem se a nabídla paži. Emička zpozorněla. Sestřička mi navlíkla manžetu a začala měřit. Popisovala jsem: „Hm… tak tohle je zajímavý… to je úplně, jako kdyby mě obejmula koala… Fakt! Úplně cítím, jak mě pevně tiskne! To mě má asi hodně ráda.” Sestřička rozehrávala hru se mnou, zeptala se Emičky: „Chceš taky zkusit, jak moc tě má koala ráda?”

Ema se smála a natáhla k ní paži. Sledovala, jak se manžeta nafukuje, a pak zavolala: „Mě má ráda ještě mnohem víc!” A bylo to. Úplně snadno.

Sestřička se ke mně při odchodu otočila: „Proč vás tu nemáme každý den?”

Z deníku herní specialistky

Proč hra?

Hra je jazykem dětství. Čas a příležitost ke hře je právem každého dítěte. Hra i umělecká tvorba otevírají prostor, ve kterém dítě přebírá kontrolu při vyjadřování, zkoumání, experimentování a chápání své reality bez selhání a s celkovým cílem co nejlépe zvládnout svou situaci. Životní zkušenost dítěte v paliativní péči se vyznačuje nejistotou, překážkami v normálním vývoji, možným strachem a ztrátou kontroly. A přesto může být poskytování času a příležitostí ke hře u dětí se závažným onemocněním přehlíženo nebo považováno za nedůležité, zvlášť ve chvíli, kdy se dospělí pečovatelé soustředí na zmírnění klinických příznaků nemoci. Hra umožňuje kompenzovat negativní dopad nemoci nejen na děti samotné, ale i jejich sourozence a celou rodinu.